Končila šedesátá léta, začínala tvrdá normalizace. Bigbít, který tenkrát frčel, má rád dodnes. Vyučil se v ČKD, absolvoval vojnu, oženil se a postavil družstevní byt, zkrátka běžný život… jenže jeho to stále táhlo k malířskému stojanu. Z uměleckých kruhů se mu dostávalo kladných ohlasů na jeho tvorbu, proto se rozhodl vydat do Prahy. Několik let tvořil v ateliéru na Vinohradech a učil se od starších malířů. S rodinným životem to však nešlo příliš skloubit, proto se vrátil do Chocně za ženou a dvěma syny. Věnoval se řemeslu, staral se o rodinu a dál si prošlapával cestu k vlastnímu výtvarnému projevu. Ten je osobitý a nepřehlédnutelný. Autor se nezabývá detailem, podstatná je pro něj barevná plocha, výraz tváře či póza postavy. Figury zachycuje při běžných činnostech – posezení v kavárně, nákup v obchodě nebo skypování u počítače během koronavirových omezení.
Od roku 2000 je Jaromír Krosch členem Unie výtvarných umělců Hradec Králové. Svá díla pravidelně vystavuje na východočeských salonech i při společných výstavách spolku Triangl, který sdružuje malíře Vysokomýtska.