Vysoké Mýto

Vysokomýtský divadelní spolek Šembera oslavil 100. výročí svého založení. Činnost zahájil roku 1909 hrou Henrika Ibsena Příšery. Stručnou historii spolku naleznete ZDE. Ke svému významnému jubileu spolek nastudoval komedii Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka Těžká Barbora. Premiéra se uskutečnila 21. září. Fotografie Vlastimila Švadleny z premiéry naleznete ZDE. Pro mimořádný úspěch bude hra reprízována ještě ve čtvrtek 8.10. v 19.30.  

100 LET SPOLKU ŠEMBERA

Před sto lety, na jaře roku 1909, byl založen nejvýznamnější spolek ve vysokomýtské divadelní historii, divadelní spolek Šembera.

Jeho počátek spadá do historie pěveckého sboru Otakar, v němž působil pod vedením vynikajícího herce a režiséra Antonína Vaniše dramatický odbor. Jeho stále se rozvíjející činnost a z toho vyplývající snaha po výraznějším zviditelnění vedla členy dramatického odboru Otakara v roce 1909 k přijetí nového jména souboru - Šembera. Jméno významného vysokomýtského rodáka a zakladatele moderní tradice ochotnického divadla v našem městě Aloise Vojtěcha Šembery nebylo pro název divadelního souboru vybráno náhodou, ale jako symbol pokrokové kulturní a divadelní činnosti. Dramatický odbor Šembera od svého ustavení do 1. světové války v roce 1914 stačil sehrát 58 divadelních her. Svou činnost zahájil 8. května 1909 náročnou psychologickou hrou Henrika Ibsena Příšery. Z dalších významnějších premiér tohoto souboru je třeba jmenovat Hauptmannův Bobří kožich, Jiráskovu Vojnarku a Vrchlického Rabínskou moudrost. V roce 1910 vzpomněl spolek 85. výročí od uvedení prvního českého divadla ve Vysokém Mýtě, a to jednoaktovkou A. Kotzebua v překladu V. R. Krameria Dům na silnici a hrou L. Stroupežnického Paní mincmistrová. V následujících letech nastudoval Maryšu bratří Mrštíků, Stroupežnického Zvíkovského raráška a Zeyerova Radúze a Mahulenu. Vysokomýtský autor Josef Doležal pro soubor napsal Pohádku o Honzovi, v níž titulní roli hrál student a pozdější známý koncertní zpěvák Lev Uhlíř. V roce 1912 uvedl Vrchlického Pomstu Catullovu při tryzně k básníkovu úmrtí, dále Želenského Tažné ptáky a Stroupežnického Naše furianty. V roce 1914 pak ještě Pygmalion od G. B. Shawa s B. Wirthovou a hostem R. Schlaghamerem z Národního divadla v hlavní roli. Ve válečných letech byla divadelní činnost ochromena. Přesto v roce 1917 sehrál spolek Tylovu Fidlovačku a v roce následujícím Jiráskovy hry Otec a Lucerna.

Foto ze hry Aloise Jiráska, sehrané spolkem Šembvera 28. 10. 1929 v režii Jaroslava Číhala.

Konec války přinesl nové nadšení a rozvoj ochotnického divadelnictví. Na jeho obrození zapůsobily celonárodní oslavy 50. výročí položení základního kamene ke stavbě Národního divadla. Jistě i pod dojmem této události se 27. října 1918 ustavil Spolek pro zbudování a udržování divadla ve Vysokém Mýtě, jehož posláním bylo vybudovat ve městě samostatnou divadelní budovu. Prvním předsedou spolku byl starosta města František Mareš, po něm až do roku 1937 řídil spolek Jaroslav Hnát. Divadelní činnost se v té době ve Vysokém Mýtě živě rozvíjela. Hrály se i opery: v červenci 1919 Blodkova opera V studni a v dubnu 1920 byla s velkým ohlasem uvedena opera místního autora dr. J. Šetiny Květy podzimu. 13. května 1920 se dramatický odbor Šembera úplně osamostatnil. Činnost samostatného spolku byla velmi aktivní. V těchto letech měl asi 120 členů a až do roku 1930 uváděl okolo 10 premiér ročně. Pod vedením režisérů Antonína Vaniše, Antonína Slámy a Jaroslava Číhala se ve Vysokém Mýtě hrály i ty nejnáročnější hry domácího i světového repertoáru. V některých hrách jako hosté vystoupili význační herci Národního divadla: R. Nasková, V. Vydra, L. Dostálová, E. Kohout, K. Mušek, M. Nový, R. Deyl starší, A. Sedláček, K. Želenský, H. Benoniová, Z. Baldová, J. Steimar, J. Vojta, M. Bečvářová a mnoho dalších. 9. srpna 1925 bylo slavnostně otevřeno Šemberovo divadlo. Bylo postaveno Spolkem pro zbudování a udržování divadla ve Vysokém Mýtě za velkého nadšení a pracovní obětavosti herců i občanů města za 10 měsíců od položení základního kamene. Slavnostního otevření hrou Princezna Pampeliška, provedenou Divadelním spolkem Šembera, se zúčastnilo mnoho význačných hostů a také autoři Jaroslav Kvapil a hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster.

V roce 1925 se sloučil Spolek pro zbudování a udržování divadla ve Vysokém Mýtě s divadelním spolkem Šembera a divadelní budova byla pojmenována Šemberovo divadlo. Samotný spolek Šembera v ní odehrál až do roku 1952, kdy byl začleněn do Závodního klubu THZ, celkem 463 představení 189 divadelních her. Šemberovo divadlo však sloužilo i ostatním spolkům ve Vysokém Mýtě, a tak je za toto období zaznamenáno 988 odehraných ochotnických představení. To svědčí o velkém vlivu divadla na občany Vysokého Mýta a okolí v 1. polovině 20. století. Ve třicátých letech bylo uváděno okolo 20 nových her ročně, v roce 1937 dokonce 25 premiér. Rostl také počet aktivních herců a hereček. Spolek Šembera měl v roce 1937 140 členů.

Pod vedením zkušených režisérů se začali prosazovat další herci, kteří se později stali oporou spolku: Stanislav Košťál, Josef Ševčík, František Majer, Jaroslav Kovář, Alois Lejsek, Josef Svoboda, Antonín Svoboda, Josef Šalda a později František Šantrůček, Josef Mlejnek, Jan Voženílek a další, z dámské části pak vedle Marie Ševčíkové vynikající herečky Anna Polednová, Božena Beranová, Marie Abrahamová - Jetmarová, Marie Pilná a další. Zvláštní zmínku zasluhuje přínos Olgy Jeništové, která se od roku 1919 mnoho let soustavně věnovala návrhům a řešením scény téměř u všech inscenací divadelního spolku Šembera. Na konci dvacátých let se také zrodila tradice pravidelných divadelních představení pro dětské diváky. Josef Ševčík jako Kašpárek, Stanislav Košťál jako Šmidra a František Cejnar jako Škrhola přivedli na vysokomýtské jeviště postavy, které si získaly značnou popularitu nejen dětských diváků. Na tuto tradici navázali herci Malé scény, kteří od roku 1971 odehráli s Kašpárkem v původním originálním kostýmu dalších téměř 300 představení.

Na konci třicátých let se ve Vysokém Mýtě hrálo divadlo velice často. Kromě Šembery zde hrály i další spolky, z nichž nejvýznamnější byla Lidová scéna, působící v divadelním sále U Lyry. Oba tyto soubory se vzájemně doplňovaly nejen herci, ale i repertoárem. Zvláště v těžkých dobách 2. světové války divadlo povzbuzovalo národní sebevědomí a mocně působilo na morální a vlastenecké cítění lidí. Spolek Šembera v těchto letech často uváděl klasické české hry: Paní Marjánku, matku pluku (1939), Šrámkovo Léto (1939), Mahenovo Mrtvé moře (1940), Jiráskovu Vojnarku (1941), Svobodova Posledního muže (1941), Čapkovu Věc Makropulos (1941) a další. Po zabrání budovy Šemberova divadla gestapem ale nastalo silné omezení divadelní činnosti. Samotnému spolku Šembera hrozilo v letech 1942 a 1943 rozpuštění. Jenom díky houževnatosti a neohroženosti jeho vůdčích osobností se podařilo překonat perzekuci spolku i jeho jednotlivých členů. V srpnu 1944 však byla další veřejná činnost spolku Šembera zakázána.

Po osvobození v roce 1945 došlo z iniciativy Antonína Vaniše ke sloučení všech divadelních spolků ve městě pod společným názvem Divadelní spolek Šembera. První společná hra, Jiráskova Lucerna, byla uvedena v režii A. Vaniše 14. - 19. července 1945 celkem 9x a sklidila nadšený divácký úspěch. Dále následovala hra Karla Čapka R. U. R. (5x) a Krpatův Mistr ostrého meče v říjnu 1945. Na podzim však došlo k novému rozdělení spolku na Lidovou scénu a Divadelní spolek Šembera. Tyto dva spolky pokračovaly v samostatné činnosti až do roku 1952, kdy byly zařazeny do Závodních klubů Karosy a THZ. V těchto posledních letech samostatné existence měli vysokomýtští diváci možnost zhlédnout některá zajímavá představení. V režii F. Majera hrál spolek Šembera v roce 1946 hry Ruští lidé, Dnes večer přijde přítel, Revoluční svatba, v roce 1947 Čapkova Loupežníka, v roce 1948 to byly: Uprchlík, Plukovník chce spát, Velký případ a Setkání s Evou a v roce 1949 Inspektor se vrací; J. Šalda nastudoval v roce 1947 Staříka, 1948 Živnost paní Warrenové, J. Ševčík pak v témže období režíroval hry Otec mého syna (1946), Masky (1947), Jarní přeháňky (1948); J. Čermák nastudoval v roce 1947 Hrátky s čertem a Čekanky, 1948 Zámeckou fortunu a v roce 1949 Hadriana z Římsů. V tomto roce režírovala také Marie Jetmarová Dinu Millheimovou, František Nohejl s Boženou Šnírlovou Talenty a ctitele a samostatně pak hru Všichni moji synové (1950).

Čestnými členy spolku Šembera byli v roce 1950 jmenováni A. Vaniš, A. Lejsek, J. Ševčík, K. Lejsek, J. Skořepa, M. Ševčíková, A. Polednová a O. Jeništová.

V roce 1952 v důsledku nového spolčovacího zákona došlo k reorganizaci spolkové činnosti a divadelní spolky Šembera i Lidová scéna byly zařazeny do Závodních klubů THZ a Karosy.

Násilné zařazení obou divadelních spolků do závodních klubů ukončilo jejich samostatnou spolkovou činnost. Přesto ještě pokračovaly v divadelní tvorbě. Divadelní kroužek Šembera v ZK THZ ještě uvedl 15 her v režii E. Letošníkové, M. Jetmarové, V. Cejnarové, F. Nohejla, J. Čermáka a J. Lásky.

1. února 1956 byly ve Vysokém Mýtě sloučeny oba Závodní kluby Karosy a THZ v jednotný ZK strojírenských závodů a činní divadelníci zařazeni do jediného divadelního kroužku. To ve skutečnosti znamenalo definitivní konec Divadelního souboru Šembera i ostatních divadelních spolků.

Až v nových společenských podmínkách byl v roce 1997 Divadelní spolek Šembera znovu ustaven. Byl zaregistrován jako samostatné občanské sdružení. Po reorganizaci M-klubu v roce 2002 zahájil nový spolek Šembera divadelní činnost. Vedoucím spolku byl zvolen Petr Klofanda, který tuto funkci zastává až do současnosti. Pod vedením režizérů Zdeňka Culky, Josefa Víši a Vladimíra Martinka sehrál spolek Šembera několik úspěšných představení, která vzbudila značný zájem diváků. Poprvé se členové spolku Šembera představili pohádkou Z. Culky Jak čert hledal díru do pekla, následovala hra J. Kesselringa Jezinky, bezinky a pohádka od F. Hrubína Kráska a zvíře. V říjnu roku 2003 sehráli hru J. Svěráka a L. Smoljaka Záskok a v květnu roku 2004 komedii G. B. Shawa Pygmalion s melodiemi z muzikálu My Fair Lady. V následujících letech to byly pohádky pro děti Zdeňka Culky Králova kouzelná socha, Princezna Jůlinka a kouzelnik Abraxas a Trampoty čerta Barabaše, dále hra Švestka a k výročí 180. let českého divadla ve Vysokém Mýtě v roce 2005 Naši furianti, ve kterých se představili všichni členové souboru. V letech 2007 a 2008 uvedl Šembera další úspěšné hry Blbec k večeři, Venkovští patrioti a vánoční hry Nad Betlémem svítí hvězda (Betlémská hvězda). V letošním roce bude k významnému výročí vzniku divadelního souboru Šembera v září uvedena revuální komedie J. Voskovce a J. Wericha s hudbou J. Ježka Těžká Barbora a v listopadu komedie A. R. Fourtona Monsieur Amedee. Věříme, že se obě premiéry setkají se zájmem diváků, kteří ocení práci místních ochotníků. Všem, kteří svůj volný čas obětují pro pobavení diváků na prknech, která znamenají svět, patří naše poděkování a do jejich záslužné činnosti přání mnoha úspěchů, radosti a vytrvalosti.

---