Městská galerie uvádí už jen do pátku 18. prosince výstavu vysokomýtského rodáka a zakladatelské osobnosti českého moderního umění v oboru geometrické abstrakce Františka Matouška (1901-1961). Po cestách mezi Prahou, Paříží, Londýnem a New Yorkem skončilo jeho mimořádné dílo v Městské galerii ve Vysokém Mýtě, kde je po téměř 50 letech od autorovy smrti, pod názvem Residue, poprvé představeno veřejnosti. Fotogalerie ZDE.
   |
František Matoušek Narodil se roku 1901 ve Vysokém Mýtě v rodině kamnáře Jana Matouška a jeho ženy Anny, v dnes již neexistujícím domě ve Vladislavově ulici č. 88 (na jeho místě stojí budova pošty). Studoval na vysokomýtském gymnáziu, ale na kreslení chodil ještě soukromě k zdejšímu malíři Arnoldu Koblitzovi. Po maturitě v roce 1920 studoval na Akademii v Praze (kde byl spolužákem např. Jindřicha Štyrského), dějiny umění na Karlově univerzitě, stal se členem Devětsilu. Jeho dílo již velmi časně ocenil například Josef Čapek, který mladého umělce vyzdvihl v knize František Matoušek – Obrazy knižně vydané (1925). Podobně jako další malíři své poetistické a surrealistické generace prošel ve 20. letech bouřlivým modernistickým vývojem od purismu přes geometrickou abstrakci až k surrealismu. Pravověrným surrealistou se ale v roce 1934, kdy u nás vznikla Surrealistická skupina, nestal. V té době byl již zcela pohroužen do hledání vlastního výtvarného jazyka v kontextu s neodkladnou potřebou politické angažovanosti v době blížící se války. Přestože na sklonku 30. let žil v Paříži, ihned po mobilizaci roku 1938 se vrátil do Prahy a celý svůj talent a čas věnoval protifašistickému zápasu v Československu. Po jeho prozatímní porážce v březnu roku 1939 přesídlil znovu do Paříže, kde se stal předsedou Skupiny československých výtvarníků a editorem slavného sborníku Pour la Tchécoslovaquie, kam spolu s ním přispěli kromě jiných také Pablo Picasso, Marc Chagall nebo Ossip Zadkine. Po okupaci Paříže utekl do Londýna, kde založil Československou školu užitého umění, kterou pak až do roku 1944, kdy byla zničena německým bombardováním, řídil. Kromě toho zanechal za sebou z této doby úchvatný výtvarný odkaz, svou autenticitou až surreálné obrazy strádajícího Londýna. Po zničení školy odjel do New Yorku, kde vystavoval mj. i v slavné Bignou Gallery. Po skončení války přenesl svou školu užitého umění z Londýna do Paříže, a to na známou českou adresu 18, rue Bonaparte, do tzv. Československého domu. Když se stal jeho přítel z Devětsilu, kreslíř a diplomat Adolf Hoffmeister po únorovém převratu roku 1948 velvyslancem v Paříži, začal Matoušek pracovat (kromě práce ve škole a na svých obrazech) i pro ambasádu. To se pro jeho další život ukázalo jako osudným. V roce 1950 byl spolu s velvyslancem Hoffmeistrem označen ve Francii jako nežádoucí osoba a vypovězen do Československa. Tady byl ale přijat jako tzv. západník velmi podezíravě. Zachránilo ho pravděpodobně pouze přátelství s Adolfem Hoffmeistrem. Protože si (částečně oprávněně) připadal, že ho nechtějí ani v původní, ani adoptivní vlasti, uchýlil se do ústraní. Formálně byl sice členem SČSVU a účastnil se sklupinových výstav, ale v autentickém díle pokračovat nemohl. Po mnohaletých odkladech mu sice těsně před smrtí uspořádali výstavu v rodném Vysokém Mýtě a v Praze, jeho abstraktní a surrealismem inspirované dílo z 20. - 40. let mu na ni ale stejně nedovolili vystavit. Zemřel krátce po skončení výstavy v Praze v říjnu roku 1961. |